Písečný muž vám nedá spát. Doslova.

7. 11. 2013

670e26c21d1f36b9152e33a86d64c846

Nakladatelství Host vydalo v říjnu další ze série kriminálních románů autora Larse Keplera, který je společně se Stiegem Larssonem v současné době pravděpodobně nejznámější švédský literát. Po třech již vydaných knihách je to tentokrát Písečný muž, který ve vás bude probouzet nutkání číst pořád a všude a nedá vám spát.

Důvod, proč jsou „Keplerovky“ v současné době jedny z nejlepších z kategorie severské krimi, je podle mého názoru jednoduchý – Lars Kepler jsou totiž dva. Srozumitelněji: Lars Kepler je pseudonym manželského páru, který společně napsal už čtyři kriminální romány. Po Hypnotizérovi, Paganiniho smlouvě a Svědkyni ohně nyní přichází Písečný muž.

Představa, že se dva lidé shodnou na námětu, konstrukci příběhu, osudech jednotlivých postav či stylu psaní, se může na první pohled jevit jako komplikovaná, nicméně funguje. Písečný muž má spád. Možná, že právě v tom tkví tajemství úspěchu. Téměř každý spisovatel má ve svém díle tu a tam hluché místo, spisovatelské duo má ale tu výhodu, že si je může navzájem proškrtat.

Ať už je to tak či není – Písečný muž hluchá místa nemá. Naopak. Romány Larse Keplera jsou vždy propracované. Autorská dvojice se přehnaně nekochá a přes nutný popis situace jde rovnou k jádru. Od první stránky je vám jasné, že se od něj jen tak neodtrhnete a nejraději byste těch necelých 500 stránek přečetli v kuse. Lars Kepler ve vás totiž umí vzbudit zájem. Nejde o to přesvědčit se, že zvládnete přečíst 500 stran, jde o to, že zkrátka musíte zjistit, jak to dopadne, ať to má stránek, kolik chce.

Raritou také je, že první kapitola Písečného muže koresponduje s tou poslední v předešlé knize Svědkyně ohně. Neobvyklé, nicméně příjemné. Znalý čtenář se tak může nezávazně prozkoušet, zda si z minulé knihy ještě něco pamatuje, a novému čtenáři to nevadí, protože o tom, že jednou už něco takového bylo napsáno, vůbec netuší.

620x1000-2644-keplerr

Hlavní dějová linie se točí kolem sériového vraha a psychopata Jurka Waltera, který byl za několik vražd a únosů odsouzen k pobytu v bezpečnostní cele v psychiatrické léčebně. Komisař Joona Linna ale věří, že Walter má ve skutečnosti na svědomí mnohem víc zločinů. Má k tomu své důvody. Sám měl totiž s Jurkem tu čest a musel se kvůli němu dokonce vzdát své vlastní rodiny.

Poté, co policie najde mladého muže, který byl před více než deseti lety unesen právě Jurkem Walterem, už ale Joona není jediný, kdo si něco takového myslí, a případ se znovu otvírá. Důležitou roli v příběhu hraje také Saga Bauerová, která se coby policejní špionka vydává inkognito do psychiatrické léčebny, aby se pokusila od Waltera zjistit důležité informace. Komisař Linna má mezitím čas znovu prověřit všechny stopy, najít nové souvislosti a konečně si odpovědět na otázku, zda bylo před lety nutné odstřihnout se od své rodiny a přemístit ji do bezpečí. Čtenáři, kteří s Joonou Linnou už něco prožili, se tak konečně dočkají rozuzlení jeho tajemství, které v předešlých knihách hrálo vždy pouze vedlejší roli.

Lars Kepler alias Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril se také již tradičně snaží reflektovat ve svých knihách motivy založené na skutečných událostech a faktech. Tentokrát reaguje například na věznění děti (a následně dospělých) po dlouhá léta zcela bez kontaktu se společností. Dotýká se ale také přistěhovalecké politiky ve Švédsku v letech minulých. A nechybí ani historická sonda do ruské KGB a výzkumů Sovětského svazu v době studené války.

Čtvrtý Keplerův román po tisíci a znovu otevírá otázkou důležitosti rodiny a zázemí pro budoucí směřování dítěte. Právě tento motiv je pro severské kriminální romány častý, i když vám pak vnukává otázku, co za lidi to tam na tom severu žije. Vše, co se dítěti stane, může mít své následky a v těch nejkrajnějších případech se člověk může proměnit v čiré zlo, které je navíc konané bez jakýchkoli emocí. Právě takový je Písečný muž.

Písečný muž patří mezi ty tituly, které chcete rychle přečíst, abyste příběhu přišli na kloub, a zároveň vás zamrzí, když se dostanete na poslední stránku, protože je to zkrátka strana poslední. A propo – pokud by vám samotný příběh nestačil, tak samotný závěr má stále potenciál vám vyrazit dech. Takže jedno doporučení – pokud patříte mezi ty čtenáře, kteří ze všeho nejdřív nalistují poslední stranu, v tomto případě se raději nechte překvapit.


Alžběta RiethofováAlžběta Riethofová
Jsem milovnice současných detektivek, severské krimi a válečné literatury. Nejraději se vracím ke knížkám o Harry Potterovi a nedám dopustit na Tři kamarády.





  • Často čmuchám po knihkupectví, utrácím tam milióny a neustále trénuji kavárenské povalečství. Baví mě přiblblý britský humor, příběhy ze současnosti, světová klasika a knížky s paperbackovou vazbou.
  • bara.votavova@gmail.com

  • Instagram
    7 days ago
    • 375
    • 8
    2 weeks ago
    • 332
    • 1
    2 weeks ago
    • 231
    • 2
    3 weeks ago
    • 231
    • 3
    3 weeks ago
    • 238
    • 0
    4 weeks ago
    • 266
    • 0