Doupě vypráví tři prolínající se příběhy plné smutku, bezmoci a osamění

12. 12. 2017

Doupě

Autorka mimořádně úspěšného románu Němci příchází s novým románem ze současnosti. Doupě spisovatelky Jakuby Katalpy (vlastním jménem Tereza Jandová) je propracovaným mnohovrstevnatým románem s třemi hlavními hrdinkami. Na první pohled nemají sice nic společného a jejich cesty se zdají být zcela mimoběžné, ale v jistou chvíli se protnou.

Jednou z vypravěček je seniorka Květa, které se vyrovnává se smrtí manžela opravdu netradičně. Náhlá samota ji dovede až na okraj šílenství. Ve sklepě svého domu si totiž buduje malou místnost — doupě, aby v něm mohla uvěznit pošťáka a odvyprávět mu celý svůj životní příběh. Její děsivé jednání zde není vylíčeno jako něco extrémně špatného, ale svým způsobem normálního.

Zatímco Květa opět může o někoho pečovat a být nepostradatelná, na druhé straně světa bojuje Akiko, Američanka japonského původu, s rakovinou. Náročná léčba však bohužel nezabírá a její manžel už nedoufá v její uzdravení. Místo toho, aby ji podpořil v nejtěžší situaci, bojuje sám se sebou a svou ženu opouští.

Třetí linií je pak příběh postarší Vietnamky, která opustila rodnou zemi, aby se přestěhovala do Prahy za svými dětmi, a pomohla tak dceři s vedením malého obchodu. Narozdíl od svých dětí se ale Hoang není schopná novému domovu přizpůsobit a začlenit se. Odlišná kultura a naprostá neznalost jazyka její pocit osamělosti a bezmoci jen prohlubují.

V románu se setkáváme se třemi hlavními hrdinkami, ale tou dominatní je především Věra a její vězeň. Mě přesto nejvíc dostal příběh o manželském páru japonského původu, který se s osudem Květy nebo Hoang střetává jen minimálně. Je velká škoda, že mu Jakuba Katalpa nedala více prostoru. Klidně i v samostatném románu, protože tato linka byla pro mě tou nejsilnější a především nejbolestivější.

Doupě je mimořádně čtivá záležitost, která rozhodně stojí za pozornost a patří mezi to nejlepší ze současné české prózy. Autorka se držela krátkých kapitol a střídmého, věcného stylu. Kniha má díky tomu opravdu spád a nedovolí vám se od čtení jen tak odtrhnout.

Jakuba Katalpa napsala velmi silný román o osamělosti, smutku, bolesti a naprosté bezmoci, přesto ani na chvíli neskouzla k jakémukoliv klišé nebo srdceryvnému patosu. Nepochybuji, že na vás po dočtení nepadne splín. Ale stojí za to, fakt.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.


Barbora VotavováBarbora Votavová
Jsem věrný fanoušek Nicka Hornbyho, blázen do příběhů Johna Greena a milovník Harryho Pottera. Nejraději čtu zachumlaná v obřím svetru a s horkým čajem poblíž.





  • Často čmuchám po knihkupectví, utrácím tam milióny a neustále trénuji kavárenské povalečství. Baví mě přiblblý britský humor, příběhy ze současnosti, světová klasika a knížky s paperbackovou vazbou.
  • bara.votavova@gmail.com

  • Instagram
    4 days ago
    • 237
    • 3
    5 days ago
    • 266
    • 5
    1 week ago
    • 350
    • 2
    2 weeks ago
    • 334
    • 5
    2 weeks ago
    • 183
    • 2
    3 weeks ago
    • 274
    • 5